Barmanka

Tak smutný jak pohled servírky,
uměle krásný jak lakýrky.
Smutnější pravdy ve světě není,
po nocích na baru pokladů jmění,
neleží...

Přívěsek na krku znamení kruhu,
pod noční oblohou nespatříš duhu,
zlatem se leda tak stolička zaleskne,        
přívěsek na krku k zemi tě přitiskne,
závaží...

S řidičem jenž zívá vzbuzeným ránem,
sama ty jediná se sedmým králem,
odjedeš v samotu příštího procitu,
pohřbít se do něho bez slzy, bez citu,
ležíš...

Na baru, nad rukou, ve vrásce vteřina,
ptáš se mě kudy, kam, jak se to začíná,
ptáš se mě, radu chceš, stůj, co stůj...
Netuším, nevěřím, když se voláš, kde je tvůj,
Ježíš...