Selling out & CD
Za dva až tři* roky svého působení se kapela někdy nenápadnými, jindy snadno viditelnými kroky dostala v souladu s dosavadními rozporuplnými kapelními dějinami do zcela nových a netušených sfér, a to v rovině hudební i kakofonické, lidské i zvířecí, sexuální i antikoncepční, akademické i skutečné.
Ve vývoji tohoto organismu, složeného ze zcela nesourodých orgánů (košile vyjímaje), a přesto dýchajícího, lze vysledovat řadu trendy trendů. Znalce poměrů v akademicky punkových kruzích už snad ani nepřekvapí, že doposud vzorní podpantofláci ukončili spolupráci se svými manželkami, zatímco zbylí tři zapřisáhlí přívrženci single života a kritici partnerských intervencí do kapelních záležitostí začali bez hnutí brvou zakládat nové šťastné rodiny se dvěma garážemi a penzijním připojištěním. Kapela je přímo neuměle utkaná z podobných paradoxních klubek nití, a tyto odlišnosti jsou naší sílou, naší zkázou a naší chloubou.
Na otázku, co vlastně Řekla NE! poslouchá, lze výmluvně reagovat náhodným výčtem často neslučitelných a leckdy bizarních odpovědí. Ve snaze zamezit zostuzení, popř. přílišnému obdivu k jednotlivým členům kapely uvádíme odpovědi anonymně. Namátkou: československý normalizační bigbít nejhrubšího zrna, japonský grindcore, Earth, Wind & Fire, nic, ska, opera, raný český hip-hop, kapela XY „ještě než začali bejt slavný“, něco jako postprogresivní noise voe, swing, naše demo, československý punk nejhrubšího zrna, rap, 80s kolovrátkový funk... Kdybychom byli natolik homosexuální, abychom vlastnili Ajpody, naše plejlisty nejoblíbenějších skladeb by zkrátka vykazovaly průniky v řádu několika promile.
Na našem debutu, nazvaném Arytmie, se tato pestrost zřetelně projevuje nejen různými žánry a kompozičními postupy, ale i jedinečným charakterem výkonu jednotlivých členů kapely. Základnu pomyslného hudebního chramu, totiž chrámu, tvoří chalupářské rytmické duo - rázné a expresivní rány do škopků pana Žlutého („Fakt myslíš, že ta holka na mě na koncertě koukala?“) organicky propojené se zdánlivě úředně precizní, ale barvitou hořovickou basou pana Růžového („Já nechápu, na co tu desku vlastně potřebujeme...“). O vyšší frekvence a melodické kudrlinky se stará (pro marketingové účely uměle vytvořená) dvojice zlej kytarista - hodnej kytarista: punkrapová legenda z Ořechovky a bývalý člen Talibannu pan Modrý („Bumstygydy bumstygydy bum a destrukce je príma“) a spolehlivý doprovodný a studiový hráč pan Oranžový („Já si to ještě párkrát zkusím bez natáčení, vono mně to pak nejde...“). Celou nahrávku zastřešuje svým klasicky vyškoleným řevem a procítěným lyrickým projevem pan Červený („Já vám přísahám, pánové, že tohle bude pecka...“).
Upřímně řečeno nikdo z nás nezávidí Jiřímu úkol námi nahranou změť poskládat do smysluplné a uchu lahodící kombinace zvuků. Jak se mu to podařilo, můžete posoudit sami. Přejeme vám příjemný poslech.
*Zde je na místě připomenout, že mezi vznikem punkového dua Řekla NE! a první zkouškou kapely zeje roční díra, kterou lze intepretovat buď jako umělecké zrání, nebo zrání na to zvysoka.
Ve vývoji tohoto organismu, složeného ze zcela nesourodých orgánů (košile vyjímaje), a přesto dýchajícího, lze vysledovat řadu trendy trendů. Znalce poměrů v akademicky punkových kruzích už snad ani nepřekvapí, že doposud vzorní podpantofláci ukončili spolupráci se svými manželkami, zatímco zbylí tři zapřisáhlí přívrženci single života a kritici partnerských intervencí do kapelních záležitostí začali bez hnutí brvou zakládat nové šťastné rodiny se dvěma garážemi a penzijním připojištěním. Kapela je přímo neuměle utkaná z podobných paradoxních klubek nití, a tyto odlišnosti jsou naší sílou, naší zkázou a naší chloubou.
Na otázku, co vlastně Řekla NE! poslouchá, lze výmluvně reagovat náhodným výčtem často neslučitelných a leckdy bizarních odpovědí. Ve snaze zamezit zostuzení, popř. přílišnému obdivu k jednotlivým členům kapely uvádíme odpovědi anonymně. Namátkou: československý normalizační bigbít nejhrubšího zrna, japonský grindcore, Earth, Wind & Fire, nic, ska, opera, raný český hip-hop, kapela XY „ještě než začali bejt slavný“, něco jako postprogresivní noise voe, swing, naše demo, československý punk nejhrubšího zrna, rap, 80s kolovrátkový funk... Kdybychom byli natolik homosexuální, abychom vlastnili Ajpody, naše plejlisty nejoblíbenějších skladeb by zkrátka vykazovaly průniky v řádu několika promile.
Na našem debutu, nazvaném Arytmie, se tato pestrost zřetelně projevuje nejen různými žánry a kompozičními postupy, ale i jedinečným charakterem výkonu jednotlivých členů kapely. Základnu pomyslného hudebního chramu, totiž chrámu, tvoří chalupářské rytmické duo - rázné a expresivní rány do škopků pana Žlutého („Fakt myslíš, že ta holka na mě na koncertě koukala?“) organicky propojené se zdánlivě úředně precizní, ale barvitou hořovickou basou pana Růžového („Já nechápu, na co tu desku vlastně potřebujeme...“). O vyšší frekvence a melodické kudrlinky se stará (pro marketingové účely uměle vytvořená) dvojice zlej kytarista - hodnej kytarista: punkrapová legenda z Ořechovky a bývalý člen Talibannu pan Modrý („Bumstygydy bumstygydy bum a destrukce je príma“) a spolehlivý doprovodný a studiový hráč pan Oranžový („Já si to ještě párkrát zkusím bez natáčení, vono mně to pak nejde...“). Celou nahrávku zastřešuje svým klasicky vyškoleným řevem a procítěným lyrickým projevem pan Červený („Já vám přísahám, pánové, že tohle bude pecka...“).
Upřímně řečeno nikdo z nás nezávidí Jiřímu úkol námi nahranou změť poskládat do smysluplné a uchu lahodící kombinace zvuků. Jak se mu to podařilo, můžete posoudit sami. Přejeme vám příjemný poslech.
*Zde je na místě připomenout, že mezi vznikem punkového dua Řekla NE! a první zkouškou kapely zeje roční díra, kterou lze intepretovat buď jako umělecké zrání, nebo zrání na to zvysoka.
